CHLOROFYL a jeho terapeutické využití

 Chlorofyl (chlorophyllum) je přírodní látka,  způsobující zelené zbarvení rostlin. Molekula chlorofylu má jedinečnou schopnost přeměňovat sluneční energii na energii chemické vazby prostřednictvím fotosyntézy. Takto zelené rostliny vyrábějí sacharidy, základní zdroj energie pro další biochemické a biologické procesy na Zemi.

Již dávno před objevem chlorofylu a fotosyntézy byly zelené části rostlin ceněny jako přírodní léčiva. Jedinečné vlastnosti chlorofylu způsobily, že byl jednou z nejdříve vědecky zkoumaných přírodních látek za účelem terapeutického využití. Moderní medicína "objevila" tento prostředek v první polovině 20. století, dnes se v medicínské praxi využívá především jako prostředek pro podporu hojení ran a v oblasti ústní hygieny.

Hojení ran bez ohledu na jejich původ a druh probíhá ve třech fázích, které se navzájem časově překrývají a prolínají. Každá fáze se vyznačuje specifickými buněčnými procesy, kterých se účastní různé enzymy, cytokiny a další látky.

První fáze je exsudativní (čistící, zánětlivá). Její základní složkou je fagocytóza, zajišťovaná především makrofágy a neutrofilními granulocyty, které se přesouvají do místa zánětu, fagocytují celulární detritus, patogenní mikroorganismy a cizorodé látky. Zároveň tyto buňky secernují cytokiny, mediátory zánětu a růstové faktory, které aktivují další typy buněk, potřebných k hojení. Neutrofily a makrofágy produkují proteolytické enzymy, které rozkládají poškozenou, devitalizovanou tkáň.

Druhá fáze hojení je fáze granulační (proliferační). Během ní se tvoří granulační tkáň, zásobená cévami. Fibroblasty a buňky cévního epitelu jsou stimulovány cytokiny a růstovými faktory. Fibroblasty produkují kolagen a proteoglykany, novotvořené cévy prorůstají granulační tkáň a vzniká tak podklad pro následnou epitelizaci.

Třetí fáze je epitelizační. Zahrnuje migraci, dělení a diferenciaci buněk epitelu pod vlivem růstových faktorů. Buňky bazální vrstvy cestují z okraje rány k jejímu středu a zároveň k povrchu rány. Míra epitelizace závisí na stupni granulace. V průběhu této fáze dochází k přestavbě epidermis s restituováním všech vrstev a funkcí. Vytváří se jizevnatá tkáň. Pro omezení komplikací a usnadnění jednotlivých fází hojení se používají antiseptika a látky podporující granulaci a epitelizaci. Tradičně se jako epitelizancia využívají například kyselina pantothenová (resp. panthenol), azulen, obvazy s obsahem polysacharidů (pektin) či želatiny. Látkou s významnými antiseptickými a epitelizačními účinky je chlorofyl.

Biologické účinky chlorofylu

Za prokázané lze považovat: 

  • deodorační účinky, a to jak po místním, tak i celkovém podání 
  • antibakteriální (bakteriostatické) účinky 
  • podpora granulace a epitelizace tkáně při hojení ran 
  • protiradiační a chemoprotektivní účinky Jednotlivé účinky chlorofylu se vzájemně doplňují a kombinují.

Deodorační účinky chlorofylu

Deodorační účinky chlorofylu byly vědecky potvrzeny ve 40. letech minulého století. V následujícím desetiletí následoval obrovský boom v oblasti výroby hygienických prostředků s obsahem chlorofylu. Objevil se toaletní papír, dětské pleny, prostěradla, žvýkačky, zubní pasty a mnoho dalších produktů s obsahem chlorofylu. V období této "chlorofylové hysterie" byla ale také provedena řada seriózních výzkumů, které potvrdily pozitivní význam obsahu chlorofylu jako lokálního deodorantu

Antibakteriální účinky chlorofylu

Chlorofyl je bakteriostatický až mírně baktericidní prostředek. Působí především tak, že vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií. Zvláště účinný je proti anaerobním bakteriím.

Chlorofyl a hojení ran - klinické studie

Klinické studie účinků chlorofylu a jeho derivátů byly zahájeny v USA ve 40. letech. Bylo potvrzeno, že aplikace roztoků s obsahem derivátů chlorofylu podporuje hojení ran a snižuje nepříjemný zápach u různých typů hnisavých lézí. Ve více než 400 případech hnisavých poranění a onemocnění, léčených ve Winter General Hospital v USA, topická aplikace Cu-chlorofylinu způsobila rychlé vyčištění rány a odstranění zápachu, provázejícího hnisání. Stimulovala také granulaci a epitelizaci tkání lépe než v jiné té době používané prostředky. Terapie Cu-chlorofylinem byla úspěšná v řadě klinicky popsaných případů nehojících se chronických kožních lézí, většinou vředů, které vzdorovaly konvenčním léčebným metodám. Chlorofyl také snižuje svědění, bolest a lokální dráždění spojené s povrchovými poraněními. Významné zlepšení a zhojení spojené s úlevou od svědění a pálení bylo při terapii Cu-chlorofylinem pozorováno v řadě dermatologických případů včetně spálenin,. V řadě klinických studií byl prokázán potenciál Cu-chlorofylinu jako tkáňového stimulantu a rány hojícího prostředku při léčbě širokého spektra popálenin, dermatologických potíží a poraněních kůže i dásní. Metody hodnocení účinnosti Cu-chlorofylinu, využívající srovnávací terapie s jinými prostředky (indikovanými v podobných případech) u pacientů s dvojnásobnými srovnatelnými poraněními většinou prokázaly, že Cu-chlorofylin je účinný jako prostředek pro podporu hojení ran. Na druhé straně Lam a Brush ve své studii zjistili účinnost chlorofylu a při léčbě poranění laboratorních zvířat, nikoli však v klinických experimentech. Další práce indikovala pouze tendenci ke zlepšení stavu rány po aplikaci Cu-chlorofylinu. Použití chlorofylu má pozitivní vliv i na popáleniny způsobené teplem, chemikáliemi a radiací, a to jsou-li či nikoli infikovány. Kladnou stránkou terapie chlorofylem (na rozdíl od většiny ostatních prostředků) je, že po jeho opakovaném podávání se zvyšuje citlivost tkáně na jeho hojivé účinky. Collings zjistil, že doba hojení povrchových poranění je kratší při terapii chlorofylem než při použití penicilinu, vitaminu D, sulfanilamidu nebo žádné léčby. Chlorofyl omezuje vznik otoků snižováním syntézy fibrinu. To je příčinou mírných antikoagulačních, heparinu podobných vlastností chlorofylu, které mohou podporovat lokální imunitní odpověď tkání., Protiradiační a chemoprotektivní účinky chlorofylu První poznatky o ochranných účincích chlorofylu, resp. podávání zelených rostlin proti záření se datují do 50. a počátku 60. let minulého století. Protiradiační ochrana byla tím větší, čím vyšší obsah chlorofylu měly použité rostliny. V současné době je v oblasti ochrany proti různým typům záření a chemickým kancerogenům soustředěna převážná část výzkumu účinků chlorofylu. Výsledky experimentů a poznatky týkající se této problematiky jsou dnes už poměrně obsáhlé. Vyplývá z nich, že chlorofyl a jeho deriváty mají preventivní antikarcinogenní účinky. Vzhledem k jejich v podstatě nulové toxicitě při terapeutických dávkách představují zajímavý potenciální prostředek v prevenci nádorových onemocnění. Řasa chlorella pyrenoidosa, dodávaná společností Green Ways má nejvyšší obsah chlorofylu ze všech známých na chlorofyl botahých potravin.