Zásadotvorné a kyselinotvorné potraviny v naší stravě

27.04.2010 11:45

Možná, že mnozí z nás slova z názvu článku v tomto spojení čtou nebo slyší poprvé. V tom případě nás bude nejspíš zajímat, proč je dobré vědět, které potraviny naše tělo okyselují, a které naopak zvyšují jeho zásaditost a jaký je optimální stav.

Začneme odpovědí na poslední otázku. Pro správnou funkci našeho těla je ideální udržovat ho v mírně zásaditém stavu. Za takových okolností se totiž naše tělo dokáže nejefektivněji zbavovat veškerého nepotřebného odpadu, je schopno udržovat vnitřní orgány v co možná nejlepší kondici a v neposlední řadě to vše má velmi pozitivní dopad na naši psychiku a duševní pohodu. V opačném případě, tedy při dlouhodobém překyselení, se naopak veškeré funkce organismu zhoršují a postupem vše ústí až k projevům nemoci. Pro zajímavost si uveďme, která onemocnění se dávají do spojitosti s překyselením organismu. Jsou to např. vysoký krevní cukr, vysoký krevní tlak, náchylnost k alergiím, deprese, podráždění, nespavost, sklon k zánětům, snížená výkonnost, únava, problémy s koncentrací, cévní onemocnění, snížená imunita, osteoporóza a mnohá další. Z tohoto neúplného výčtu lze vidět, že překyselení především způsobuje přetížení organismu, což se po nějaké době projeví dle individuálních dispozic jako určité onemocnění. Pro úspěšné vyléčení tedy není tou pravou cestou potlačování projevených příznaků. Důležité je pomoci tělu, aby se mohlo začít samo uzdravovat a to je možné pouze v případě, že ho přestaneme přetěžovat a umožníme mu pomocí vhodné stravy dostat se z překyseleného stavu.

 Teď jistě vyvstane otázka, jaké potraviny za tímto účelem konzumovat. I v tomto případě je přístup individuální. Nicméně obecně lze říci, že veškerá syrová zelenina se dá považovat za zásadotvornou. Nejvíce alkalizující účinky má vše zelené – mořské řasy, zelená listová zelenina, brokolice atd., rozhodně se sem neřadí zelená zelenina či ovoce z důvodu nezralosti. Se syrovým ovocem je to různé, některé může tělo i slabě okyselovat, podobně je to i s ořechy a semínky. Mezi zásadotvorné se dle jednoho zdroje1 řadí mandle, kešu, slunečnicová, dýňová, sezamová a lněná semínka. Obecné doporučení pro konzumaci je v poměru 80 % zásadotvorné potraviny a 20 % kyselinotvorné.

 Veškeré průmyslově zpracované potraviny jsou většinou kyselinotvorné – vymílaná mouka a výrobky z ní, cukr, alkoholické nápoje, slazené limonády, maso a masné výrobky, mléko, sýry a další.

 Není tedy divu, že při standardní středoevropské stravě bude většina obyvatel dlouhodobě ve stavu většího či menšího překyselení.

 Jak zjistit jak jsme na tom s acidobazickou rovnováhou? Zásaditost či překyselení organismu lze poměrně přesně sledovat v domácích podmínkách pomoci lakmusových papírků (k dostání v lékárnách). Běžně se testuje moč a  pH první ranní moče by mělo být v rozmezí od 6,5 do 7,5. Hodnota pH pod 6,5 znamená, že tělo je zatěžováno kyselinami víc než je zdrávo.

 Na závěr je určitě dobré říci, že na rovnováhu kyselin a zásad v našem organismu má vliv nejen strava, ale i další faktory. Například k mohutnému překyselení vede stres, dále na ně má vliv nedostatek pohybu, přejídání se či nesprávná kombinace jídel. Naopak při dostatku zásadotvorných potravin ve stravě, dostatku pohybu (ideálně na čerstvém vzduchu v přírodě), odpočinku a psychické „hygieně“ nemá překyselení šanci.

 1Brown, Dr. Susan E., Trivieri, Larry, jr.: The Acid Alkaline Food Guide – A Quick Reference to Foods & Their Effect on pH Levels, Square One Publishers, New York, 2006 

Zásadotvorné a kyselinotvorné potraviny v naší stravě II 

V dalším povídání o zásadotvorných a kyselinotvorných potravinách jsem se rozhodl podívat se na toto téma podrobněji. Nejprve bych rád uvedl, o kterých všech faktorech se mluví či píše ve spojitosti s překyselením organismu. U potravin se pak pokusím vysvětlit, jaký mechanismus se zde uplatňuje.

Je třeba říci, že na rovnováhu kyselin a zásad v našem těle má zásadní vliv především to co sníme (tedy konkrétní potravina nebo kombinace potravin) a jak jsme schopni přijatou potravu strávit. Dále zde hraje roli naše psychika a fyzická aktivita. Pojďme si tedy uvést, které všechny faktory mají vliv na stav našeho vnitřního prostředí. V následujícím výčtu uvádím pouze vlivy, které přispívají k překyselení organismu. 

Faktory způsobující překyselení organismu:

1.     Převaha kyselinotvorných potravin ve stravě.

2.     Nadměrné množství zkonzumované potravy v jednom jídle. Přejídání vede ke tvorbě kyselin i v případě, že jíme převážně zásadotvornou stravu. Přemíru jídla již naše tělo nedokáže efektivně strávit.

3.     Nesnášenlivost určité potraviny nebo její části (různé alergie, intolerance apod.)

4.     Konzumace potravy v pozdních večerních hodinách a jedení na noc. Uvádí se, že jídlo na večer, obecně po 17 až 19 hod., vede k neúplnému trávení potravy a následně k tvorbě kyselin v organismu.

5.     Nadmíra stresu v našem životě. Při stresu naše tělo tvoří nadbytek kyselin.

6.     Konzumace potravin ve stresu či jiném emočním vypětí. Opět vede k neúplnému strávení potravy.

7.     Naše dlouhodobé i momentální negativní emociální ladění (rozčílení, hněv, zloba atd.), negativní myšlení obecně.

8.     Nedostatečná fyzická aktivita (nedostatečné okysličení těla, snížená látková výměna). 

Tedy ještě jednou zjednodušeně a ve zkratce. Situace, kdy není vhodné přijímat potravu jsou tyto: pozdní večerní a noční hodiny, při pocitu sytosti, ve stresu, při negativním emočním rozladění. Všechny tyto okolnosti vedou k neúplnému strávení potravy s následným kvašením či zahníváním nestrávené potravy v našem trávicím traktu. 

Pomineme-li individuální nesnášenlivost některých potravin, nedostatečnou fyzickou aktivitu a výše popsané situace, pak naši acidobazickou rovnováhu ovlivňují hlavně potraviny, které jíme, jejich vzájemné kombinace a reakce našeho těla na tyto potraviny. 

Čím to, že některé potraviny jsou kyselinotvorné a jiné naopak zásadotvorné? Existuje vůbec něco takového jako je zásadotvorná či kyselinotvorná potravina? Čím se jednotlivé potraviny liší a jak je to s individuální reakcí na konkrétní potravinu? Odpověďmi na tyto otázky se bude zabývat následující text. 

Existují dva názory či chcete-li pohledy na kyselinotvorné a zásadotvorné potraviny.První se dívá na potraviny čistě z analytického hlediska, tzn. dle obsahu určitých látek hodnotí konkrétní potravinu buď jako kyselinotvornou nebo zásadotvornou. Druhý pohled naopak tvrdí, že se o žádné potravině nedá jednoznačně říct, zda je kyselinotvorná nebo zásadotvorná, protože záleží na daném člověku, jak na konkretní potravinu bude jeho tělo reagovat. 

Nejprve se pojďme zabývat první pohledem. Ten vychází, jak už bylo řečeno z rozdělení potravin na kyselinotvorné a zásadotvorné, což je dáno konkretním obsahem a poměrem látek v nich obsažených. Každá potravina, tedy kromě jiných látek, obsahuje v různém poměru tři hlavní živiny -  bílkoviny, tuky a sacharidy. Jakmile jsou tyto látky v těle metabolizovány (zpracovávány), pak současně při jejich trávení vznikají organické a anorganické kyseliny. 

Při trávení bílkovin tak vzniká kyselina sírová a kyselina fosforečná (anorganické kyseliny) a při trávení sacharidů a tuků pak vznikají kyseliny octová a mléčná (organické kyseliny). Všechny tyto kyseliny jsou pro náš organismus toxické a proto je potřeba je co nejrychleji z těla odstranit. Pro jejich eliminaci je nejdříve zapotřebí přeměnit je na látky méně škodlivé a teprve následně je možno je vyloučit. V opačném případě by tyto látky škodily našim vylučovacím organům, kterými jsou především ledviny a tlusté střevo. 

V našich tělech jsou za tímto účelem tyto kyseliny neutralizovány zásaditými minerálními sloučeninami. Dohromady s kyselinami pak tyto látky tvoří další sloučeniny, které již pro naše tělo nejsou toxické a mohou být snadno odstraněny. 

Do skupiny minerálních sloučenin, které neutralizují kyseliny patří soli kyseliny uhličité, symbolizované jako BaCO3. Ba zastupuje jeden ze 4 zásaditých prvků: sodík (Na), vápník (Ca), hořčík (Mg) a draslík (K).

Jakmile se tyto soli kyseliny uhličité setkají se silnou kyselinou, zásadité minerální látky opustí tuto sůl, spojí se s kyselinami a následně vytvoří nové soli. 

Uveďme si názorný příklad:  BaCO3 + H2SO4 = BaSO4 + H2O + CO2 
sůl kyseliny uhličité + kyselina sírová = sůl kyseliny sírové + voda + oxid uhličitý 

Vzniklou sůl kyseliny sírové již bez problémů vyloučíme ledvinami, stejně tak vodu. Oxid uhličitý pak vydýcháme. Na tomto příkladu tedy vidíme jakým způsobem se naše tělo zbavuje přebytku kyselin.

Výsledkem této reakce, tedy změny z kyseliny na neutrální sůl, je snížení koncentrace zásaditých prvků v krvi a následně i v mimobuněčné tekutině. Právě této snížené koncentraci alkalických (zásaditých) prvků se říká překyselení tělesných tekutin. Pro zachování zdraví je nutné tyto ztracené minerální látky doplňovat vhodnou potravou.

Další důvod, proč je vhodné jíst tzv. zásadotvorné potraviny je ten, že nedostatek alkalických minerálních látek v mimobuněčných tekutinách způsobuje snížení hladiny těchto prvku ve vnitrobuněčných tekutinách. Tím může například u nervových buněk docházet k narušení jejich funkce potažmo přenosu zpráv. 

Pro naše tělo je naprosto zásadní a prioritní udržet určité malé rozmezí hodnot pH krve. Toto rozmezí je určeno hraničními hodnotami 7,35 - 7,45. Větší odchylky od tohoto rozmezí již nejsou slučitelné se životem. Při nedostatku zásaditých minerálních látek v krvi si naše tělo tyto prvky, za účelem udržení pH hodnoty krve, stahuje z ostatních tělesných prostor.Největší zásobárnou zásaditých látek (vápníku) jsou kosti a tak tedy v případě potřeby dochází k odbourávání kostní hmoty a uvolněný vápník se použije na neutralizaci přebytečných kyselin. Obdobný mechanismus funguje i u zubů. Proto je v tomto světle osteoporóza (úbytek kostních minerálu) především záležitostí překyselení těla. Zvýšená konzumace mléčných výrobků tedy v takovém případě není řešením, jelikož ty svou reakcí v těle jen nadále přispívají k překyselenému stavu. 

Kromě již zmíněné osteoporózy se dále uvádí, že překyselení tělesných tekutin je jednou z významných příčin rakoviny a jiných degenerativních onemocnění. 

Kyselinotvornost a zásadotvornost potravin

V tomto smyslu mluvíme o schopnosti potraviny tvořit v těle kyseliny či zásady.  Obecně lze říci, že zásadotvorná je potravina tehdy, když bezprostředně po látkové přeměně (metabolizaci) vzniká více zásad než kyselin a vodíkových iontů. 

Většina bílkovin (proteinů) v potravinách obsahuje síru (S) nebo fosfor (P). Po metabolizaci bílkoviny pak tyto prvky zůstávají v těle jako kyselina sírová či fosforečná a musejí být neutralizovány zásaditými látkami. Živočišné bílkoviny navíc po svém strávení poskytují ještě další kyselinu – kyselinu močovou (vznikající metabolismem purinů). Kromě toho jsou všechny bílkoviny rozloženy na aminokyseliny - základní stavební jednotky všech proteinů. Z výše uvedeného vyplývá, proč jsou potraviny s vysokým obsahem bílkovin (obzvlášť živočišného původu) kyselinotvorné. Toto platí i pro většinu obilovin, protože i ty obsahují mnoho síry a fosforu. 

Kyselá versus kyselinotvorná potravina

Je třeba si uvědomit, že je rozdíl mezi pojmy kyselá a kyselinotvorná potravina, stejně tak jako mezi pojmy zásaditá a zásadotvorná. Zda je potravina kyselá či nikoliv poznáme podle chuti. Kyselá potravina ovšem v těle může vykazovat zásaditou reakci. 

Jak to, že kyselé ovoce, které obsahuje kyseliny, naše tělo neokyseluje?

V ovoci a zelenině je případná organická kyselina doprovázena mnoha zásaditými prvky, jako jsou draslík (K), sodík (Na), vápník (Ca) a hořčík (Mg). Organické kyseliny se po oxidaci mění na oxid uhličitý (CO2) a vodu (H2O), zásadité prvky zůstávají a jsou k dispozici pro neutralizaci kyselin v těle. Totéž platí pro některou zeleninu (např. rajčata). Zní to sice paradoxně, ale kyselé potraviny ve skutečnosti snižují množství kyselin v našem organismu. Například limetky se svým pH 1,9 jsou silně zásaditou potravinou. Jak je vidět na příkladu limetek, chuť potraviny nehraje roli. Proto se většina ovoce a zeleniny i přesto, že někdy obsahuje značné množství kyselin řadí mezi tzv. zásadotvorné potraviny. 

Kyselinotvorné a zásadotvorné prvky v potravinách 

Kyselinotvorné

Zásadotvorné

síra (S)

sodík (Na)

fosfor (P)

vápník (Ca)

chlor(Cl)

draslík (K)

Jod (I)

hořčík (Mg)

 

Železo (Fe)

Možná, že si většina z nás po přečtení a pochopení předchozího textu řekne, že na udržování acidobazické rovnováhy vlastně nic složitého není. Že stačí dohledat si informace o jednotlivých zásadotvorných či kyselinotvorných potravinách v četných tabulkách v knihách nebo na internetu a v případě nějakého rozporu nalezených informací, si zjistit svoji vlastní individuální reakci na danou potravinu pomocí urinového testu.

Ale existuje skutěčně něco takového jako zásadotvorná či kyselinotvorná potravina?Druhý směr, který se zabývá potravinami a jejich vlivem na rovnováhu kyselin a zásad a vůbec homeostatickou rovnováhou v našem těle, tvrdí opak. 

Tento názor zastává například Dr. Gabriel Cousens,  který u svých klientů vypozorovalindividuální reakce na jednu a tutéž potravinu. Začal se zajímat o to, proč v podstatě neexistuje jeden jediný výživový směr, který by vyhovoval všem, proč některým lidem určitý způsob stravování naprosto sedí a naopak jiným naprosto ne. Dr. Cousens se na základě studia, výzkumu a své klinické praxe dopracoval k názoru, že u každého člověka se projevuje určitýdominantní fyziologický systém a dále pak unikátní mix méně dominantních systémů. Všechny tyto systémy pak určují jaký bude mít konkretní potravina vliv na homeostatickou rovnováhu daného člověka. Největší vliv má dominantní systém a tak je pochopitelné, že nejdůležitější je zjištění, který dominantní systém u daného člověka převládá. Na základě znalosti dominantního systému je pak možno zvolit vhodný způsob stravovaní pro konkrétního člověka, který jednak povede k návratu ke ztracené vnitřní fyziologické rovnováze a jednak k jejímu udržení.

Dle výzkumů Dr. Cousense a dalších (například W.L. Wolcotta) se u lidí vyskytují převážně dva dominantní systémy. První z nich je oxidativní a druhý autonomní, přičemž první převládá zhruba u 60 % populace a druhý u 40 %. Zajímavé je, že dle výzkumů mají lidé s dominantním oxidativním systémem přesně opačnou reakci na danou potravinu či potravní doplněk než lidé s dominantní systémem autonomním. Dr. Cousens ve své knize Conscious Eating uvádí, že například draslík a hořčík u osoby s dominantním autonomním systémem způsobí zásaditou reakci a naopak u osoby s dominantním oxidativním systémem způsobí reakci kyselou. 

V tomto článku se kvůli ještě únosné délce celého textu nechci pouštět do dalších podrobností týkajících se dominantních fyziologických systémů a proto vážnější zájemce o toto téma odkazuji na knihu Dr. Cousense: Conscious Eating. U nás se tématem metabolických typů a fyziologických systémů zabývá Milan Calábek ze společnosti Mandala. Nakladatelství Mandala také připravuje české vydání knihy W.L. Wolcotta a T. Fahyeho: Strava podle metabolických tipů. 

Jak vidíme, tak otázka kyselinotvornosti a zásadotvornosti potravin je poměrně zapeklitá a potřebuje nejspíše ještě  nějaký čas než bude vyřešena. Starší analytický model se zdá být již překonán a nahrazen novým se zaměřením na konkrétního člověka. Sám jsem zvědav, co přinesou další výzkumy na toto téma. V příloze č. 1 naleznete seznam potravin, který analytický model považuje za kyselinotvorné, a které naopak za zásadotvorné. Zkrácený seznam potravin je převzat z knihy Dr. Susan E. Brown, L. Trvieri, Jr.: The Acid Alkaline Food Guide. 

 

Informace čerpány z:

Aihara, Herman: Kyseliny a zásady, Anag, 2009

Brown, Dr. Susan E., Trivieri, Larry, jr.: The Acid Alkaline Food Guide – A Quick Reference to Foods Their Effect on pH Levels, Square One Publishers, New York, 2006

Cousens, Gabriel, M.D.: Conscious Eating, North Atlantic Books, California, 2000

„Pryč s kyselostí“- Kurt Tepperwein 

Koellová, Katrin: Acidobazická rovnováha – Přirozené zdraví díky vyrovnané látkové výměně, NOXI s.r.o., Bratislava 2007

Tabulka  potraviny zásadotvorné a kyselinotvorné.pdf (132,6 kB)  

Šokující pravda o lidské stravě
Neustále nás musí udivovat důmysl a dokonalost Přírody a na druhé straně pošetilost, hloupost a arogance lidského rozumu. Následující článek chce toho být malým dokladem. Většina lidí ví nebo tuší, že člověk ničí své přirozené životní prostředí a svým (pohodlným) způsobem života si zapříčinil mnoho civilizačních chorob. Toho jsme svědky zejména posledních cca sto nebo dvě stě let (uvědomíme-li si, že vše vlastně začalo průmyslovou revolucí). Málokdo však tuší, že si člověk pod sebou začal řezat pomyslnou větev již mnohem dříve, a to tehdy, když objevil oheň a začal si potravu tepelně upravovat, ať už se jednalo o pečení masa nebo nejrůznějších výrobků z obilovin. 
O co jde? Živočišnou říši můžeme podle druhu potravy, kterou přijímá, rozdělit na čtyři skupiny: masožravce (např. kočka nebo lev), všežravce (pes, vepř, medvěd), býložravce (slon, žirafa, antilopa) a plodožravce (primáti). Každá z těchto skupin se liší mimo jiné i svým zažívacím ústrojím, které je optimálně uzpůsobeno potravě, kterou přijímá. Například kráva (tur domácí) má čtyři žaludky, aby byla schopná strávit rostlinnou potravu – trávu. Naproti tomu masožravci, jako např. kočka domácí, mají velmi vyvinutá játra, aby mohli dobře trávit maso, a krátké střevo, aby se do těla nestačily vyloučit toxické látky, vytvořené hnitím masa. Naproti tomu plodožravci (frugivorové), mezi něž patří primáti včetně člověka, mají trávicí ústrojí uzpůsobeno pro přijímání potravy ve formě nejrůznějších plodů, ovoce, ořechů, apod. Pro člověka je tedy požívání masa stejně nepřirozené jako kdybychom ho nutili pást se na louce jako kráva nebo ovce. Aby maso bylo pro člověka jakž takž stravitelné, začal je tepelně upravovat. Když se z lovce stal zemědělec, naučil se také mlít a tepelně upravovat obiloviny, které začal pěstovat. Stal se tak jediným tvorem na této planetě, který si potravu před jídlem vaří, smaží nebo peče. Jestliže je z výše uvedeného zřejmé, že lidská strava je nepřirozená, měli bychom dodat, že lidskému tělu vyloženě škodí a způsobuje téměř všechny choroby, jimiž lidstvo trpí, počínaje obyčejnou chřipkou a konče rakovinou. Abychom pochopili, co je podstatou, musíme si říci, že potraviny rozdělujeme do dvou základních skupin, kyselinotvorné a zásadotvorné, podle toho jaký je pH faktor zbytku po strávené potravě. (Víme, že se jedná o číselnou stupnici do čtrnácti, kde číslu 7 odpovídá pH neutrální a vše, co má pH menší než 7 je kyselé a co má pH věší než 7, je zásadité.)  V lidském těle jsou všechny tekutiny (např. krev, sliny, lymfa) zásadité s výjimkou žaludečních šťáv, které jsou tvořeny převážně kyselinou chlorovodíkovou. Dále je třeba uvést, že syrové ovoce a syrová zelenina jsou zásadotvorné. Mezi zásadotvorné potraviny dále řadíme např. podmáslí, syrový jogurt, jablečný ocet, zelený čaj, biologické víno a olivový olej (lisovaný zastudena). Mezi kyselinotvorné potraviny patří například chléb, pečivo, čokoláda, sýry, káva, černý čaj, ořechy a alkoholické nápoje. Když to zobecníme, dá se říci, že syrové rostlinné potraviny jsou, až na výjimky, zásadotvorné, kdežto tepelně upravované potraviny (jak rostlinného, tak živočišného původu) jsou téměř bez výjimky kyselinotvorné. Jestliže je naše tělo převážně zásadité, měli bychom tedy konzumovat převážně zásadotvorné potraviny: uvádí se 80 procent zásadotvorných potravin a zbytek kyselinotvorných. V naší civilizaci tomu je bohužel zhruba naopak, proto lidstvo trpí tolika chorobami. Doktor Robert S. Morse, americký lékař, biochemik a přírodní léčitel, přičítá většinu nemocí na vrub naší nevhodné stravě a příčiny chorob rozděluje do tří skupin: vrozená (genetická) oslabení, toxicita (výskyt jedů v organizmu) a acidóza (překyselení). „Buňky sílí nebo slábnou podle toho, co jim dala do vínku genetika,“ píše ve své knize [1] dr. Morse a pokračuje: „a v závislosti na vašem životním stylu – na tom, co jíte, pijete a dýcháte, co vstřebáváte kůží, a na tom, jak myslíte a cítíte.“ Vlivem zhoršeného životního prostředí a dalšími civilizačními vlivy je v současné době genetická zátěž tak vysoká, že je ohroženo přežití většiny populace, protože se rapidně snižuje její reprodukční schopnost a pokud naše civilizace půjde dál stejným směrem, tento trend bude pokračovat za únosnou mez. „Nezbývá nám než začít opravovat naše slabá místa a regenerovat naše buňky, aby budoucí generace mohly vůbec žít. Mějme na paměti že příroda nikdy nerozmnožuje slabé. Slabí jsou vždy zničeni – takto příroda udržuje všechny druhy zdravé,“ vysvětluje doktor Morse. „Toxicita je široký pojem, který zahrnuje mnoho věcí, od hromadění hlenu z mléčných výrobků, dráždivých látek a složených cukrů (tj. např. rafinovaný cukr, který kupujeme v supermarketu) po PDF created with pdfFactory trial version
www.pdffactory.com- 2 - chemikálie, toxické kovy a minerální usazeniny. Tato toxicita, která je většinou kyselé povahy a hromadí se v těle, pochází z potravy, vzduchu, domácích produktů, stavebních materiálů… tento seznam nebere konce,“ píše ve své knize o této příčině nemocí dr. Morse. „Prvky, které tvoří hmotu, jsou buď kyselé, nebo zásadité. Ke kyselým patří dusík, fosfor a síra. Kyslík, vápník, hořčík, sodík a draslík jsou naopak zásadité.“ „Abyste si udrželi zdraví a vitalitu, měly by všechny vaše tělesné tekutiny být zásadité, s výjimkou žaludečních šťáv, kyseliny chlorovodíkové a pepsinu, které svou kyselou reakcí zahajují rozklad bílkovin.“  „Dnes lidé konzumují převážně kyselinotvorné potraviny, například maso, obiloviny, pasterizované mléčné výrobky, vejce a tepelně upravená rajčata (např. oblíbený kečup). Jelikož je acidóza horká, způsobují tyto kyseliny a jejich sloučeniny ve tkáních záněty, které oslabují buňky a znemožňují jim transportovat živiny skrze celulární (buněčnou) membránu, což nakonec vede k buněčné smrti.“ To bylo několik citací z knihy „Zázračná detoxikace“ [1] na téma acidóza jako příčina velké skupiny nemocí, jimž lékaři dávají nejrůznější jména, s koncovkou „-itida“, jako například gastritida, kolitida, cystitida, nefritida, burzitida či artritida. To nejsou nemoci, ale zánětlivé reakce na acidózu. Jestliže víme, že příčinou valné většiny nemocí je nevhodná strava, potom je prevence většiny nemocí v zásadě snadná: jíst potraviny určené našemu živočišnému druhu, tj. ovoce, zeleninu, ořechy a podobně, jíst je čerstvé, zralé, syrové a neupravované, jako to činí všichni ostatní pozemští tvorové. To se však snadno řekne, ale hůř udělá. Především tomu brání lidská nevědomost, předsudky a chamtivost. Dovedete si představit, kolik lidí „jede“ v byznysu jménem „zdraví“? Co by dělali lékaři, zdravotnický personál, farmaceutické koncerny, kdyby celá populace naráz procitla a tuto jednoduchou pravdu si uvědomila? Připočítáme-li k tomu potravinářský průmysl, jatka, chov dobytka a celé zemědělství, vidíme, že začarovaný kruh se uzavřel, a že nebude snadné jej rozetnout. Přispívají k tomu také média a politici, buď z nevědomosti, nebo úmyslně, neboť víme, jak je v naší společnosti rozbujelá korupce. Tento neblahý stav si začínají někteří jedinci a malé skupiny uvědomovat. Lidé, kteří konzumují výhradně syrovou rostlinou stravu, se nazývají „vitariáni“. V Čechách dokonce mají svůj web[2] ,z něhož je následující zajímavý citát: „Tepelně upravená strava je návyková, protože i malý výpadek v přísunu tepelně upravené stravy má za následek ředění krve. Hustota krve se sníží, tak dojde k opačnému procesu intoxikace, k detoxikaci. Tak se tělo přirozeně zbavuje látek již využitých, ale i látek škodlivých a toxických. Ty se dostanou do krve, což má za následek nepříjemné stavy, jak tělesné tak duševní. Proto je většina lidí nevědomě a nedobrovolně závislá na stravě, která zastavuje detoxikaci.“ Z výše uvedeného citátu vyplývá, že tepelně upravená strava není nic jiného než tvrdá návyková droga, jíž propadla drtivá většina lidské populace, se všemi jejími abstinenčními příznaky a negativními následky pro zdraví. Z výše uvedeného odstavce rovněž vyplývá, což tvrdí i dr. Morse a mnozí další, že k detoxikaci a regeneraci organismu, který byl poškozen a intoxikován (otráven) tepelně upravovanou stravou, stačí dostatečně dlouhou dobu konzumovat výhradně čerstvé ovoce a zeleninu. Syrová rostlinná strava je tedy nejen prevence nemocí, ale i lék a protijed na nemoci a toxické zátěže vyvolané tepelně upravovanou stravou, kterých je drtivá většina. Ještě si uvedeme jeden neméně zajímavý citát z tohoto webu: „Tepelně upravená strava způsobuje po požití leukocytózu. Leukocytóza je zvýšení výskytu bílých krvinek v krvi. Bíle krvinky, jak je známo, mají funkci obrannou a objevují se v krvi vždy po vpádu cizích částic do těla. To je jasný důkaz, že jakákoliv tepelně upravená strava je pro tělo látka neznámá a ještě k tomu rozpoznávána jako nebezpečná.“ Za zakladatele zdravého životního stylu, založeného na konzumaci syrové stravy rostlinného původu, je považován americký lékař Norman W. Walker, který žil v letech (1866 - 1984). Není to překlep, tento muž se skutečně dožil úctyhodného věku 118 let! I v tomto věku se věnoval domácím pracím a zahrádkařil. Jezdil na kole, přestože měl již více než 100 roků. Přežil své kritiky a posměváčky. Dnes jej řadíme mezi průkopníky přirozené životosprávy. Teprve dnes objevují někteří pokrokoví lékaři a odborníci ve výživě pravdy, které dr. Walker během svého života poznal a objasnil. Dr. Walker byl sám živým dokladem toho, že se dá dosáhnout zdravého, dlouhého života správnou výživou, duševní vyrovnaností a hygienou. Programy dr. Walkera, týkající se výživy a zdraví, jsou jednoduché a lehce proveditelné. Nezakládají se na "zázračných dietách" nebo" revolučních" PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com- 3 - objevech! Dr. Walker vedl své výzkumy a věnoval se své spisovatelské činnosti až téměř do své smrti ve 118 letech. Svou poslední knihu"Jednoduchá kontrola váhy" napsal ve věku 113 let. Informace o tomto velkém lékaři a vědci na poli zdraví uzavřeme krátkou,ale výmluvnou citací z jeho knihy „Omládněte“ [3]: „Zjistil jsem, že škrobová molekula, která není rozpustná ve vodě, putuje jako stabilní molekula krevním a lymfatickým oběhem, aniž by ji mohly buňky, tkáně nebo žlázy využít. Tělo se pokusí ji vyloučit. Jestliže jsou vylučovací orgány zatíženy nahromaděnými molekulami - ve formě povlaků na stěnách, nemohou je odstranit a tělo hledá jinou cestu, která vede přes póry kůže. A tím dostaneme uhry. Také tady nám pomůže opět příroda. Na ničem jiném se nedaří bakteriím lépe, než na škrobu. V tom případě nám vlastně pomáhají odbourávat nahromaděné škrobové molekuly ve formě hnisu, který může být kůží lépe vyloučen. Tím vznikne uher. S tímto obrázkem před očima můžete možná snadněji akceptovat moje tvrzení, že žádná léčba nemůže být trvalého charakteru, pokud nejsou vylučovací orgány prosty nahromaděného odpadu a pokud nejsou z výživy odstraněny škrobové potraviny a obilí. Pro toho, kdo přemýšlí v zajetých kolejích, to zní bezesporu drasticky a radikálně vzhledem ke skutečnosti, že se lidstvo po tisíciletí živilo převážně obilím a škrobovinami. Jako odpověď na tuto argumentaci poukazuji na jinou skutečnost, že totiž nemocní lidé, kteří přestanou jíst obiloviny a škroboviny a konzumují jen živou, život podporující potravu, zlepší nejen svůj tělesný a duševní stav, ale obyčejně se zbaví svých nemocí.“ Již jsme řekli téměř vše důležité, abychom mohli rozhodnout, která strava je pro lidské tělo vhodnější, zda živočišná a tepelně upravovaná, nebo rostlinná a syrová. Nezmínili jsme se však o jednom důležitém hledisku, a to energetickém. Všechny živé organizmy vyzařují elektromagnetickou energii. Tato energie se udává v angstroemech. Například zdravé lidské tělo vyzařuje 6500 A. Konzumujete-li čerstvé plody natrhané v přírodě, aniž byste je tepelně upravovali, přesune se jejich vysoká elektromagnetická energie do vašeho těla a jeho buněk. Čerstvé ovoce má energii 8000-10000 A, čerstvá zelenina má energii 8000-9000 A, zatímco vařené maso má 0 A. (Zájemci najdou více informací v [1] na straně 108, včetně přehledné tabulky.) Když už se bavíme o energii, měli bychom ještě dodat, že pro trávení bílkovin (maso, vejce) a složených cukrů (rafinovaný cukr) se spotřebuje značné množství energie. Je to podobné jako když pro stavbu nového domu musíte rozbourat nejdříve dům starý a použít z něho stavební materiál, místo abyste jej nakoupili ve stavebninách. Naproti tomu syrová rostlinná strava obsahuje enzymy, které část práce trávícího ústrojí vykonají za ně a navíc dodá tělu elektromagnetickou energii. Tímto konstatováním bychom mohli náš článek uzavřít. Pro ty, kteří hodlají podstoupit detoxikaci pomocí syrové rostlinné stravy, mám však malé varování. Nezapomeňte, že běžné tepelně upravované jídlo se chová úplně stejně jako kterákoli jiná návyková droga, např. tabák nebo alkohol. Je však o to nebezpečnější, že to o něm nikdo neví. Pokud přejdete na syrovou rostlinnou stravu, počítejte s nepříjemnými abstinenčními příznaky. To se týká úplně všech, i zcela zdravých lidí. Oslabení jedinci však při příliš radikální očistě těla mohou navíc prodělávat léčebné krize s příznaky jako např. bolesti uzlin, bolesti v krku, zvýšená teplota, které zakoušejí nemocní chřipkou. Buďte odhodlaní, trpěliví a vytrvalí! Nezapomeňte, že v přírodě přežívá vše silné a slabé umírá! To platí jak na úrovni jednotlivých buněk, tak na všech ostatních úrovních živých organizmů, včetně člověka.


Proto buďte silní!
Zdroje:
[1] Robert S. Morse: Zázračná detoxikace, Eminent 2006
[2]
http://www.vitarian.cz
[3] Norman W. Walker: Omládněte